75. etické a legislativní problémy genového inženýrství

75. etické a legislativní problémy genového inženýrství

            Současně s rozvojem genového inženýrství na konci 70. let se objevily i obavy veřejnosti ze vzniku nebezpečných hybridních organismů. I na úrovni vědeckých společností se hovořilo o možných nebezpečích genových manipulací, o tzv. biohazardu. Vytvořily se dva tábory, a to jak ve veřejnosti, tak ve vědeckých kruzích. Proto se v únoru 1973 sešlo v Kalifornii přes 100 nejlepších molekulárních biologů a diskutovalo se o možných rizikách. Tato tzv. Asilomarská konference přijala zásadu, že je možné provádět genové manipulace pouze s organismy, které nejsou schopné přežít mimo specifické podmínky laboratoří. V roce 1976 se tyto zásady staly v USA zákonnou normou, což mělo za následem značné zpomalení experimentální práce v této oblasti. Ostatní země nepřijal tak přísná opatření, a tak se stalo, že evropské země dohnaly náskok USA. Teprve v roce 1979 byla tato přísná opatření v USA zrušena a výzkum se opět rozjel na plné obrátky.

            Ve všech laboratořích se používají ke genovým manipulacím tzv. bezpečné vektory, které mají velmi nízkou pravděpodobnost, že přežijí jinde než ve speciálních podmínkách laboratoří. Stejně tak byl vyvinut tzv. bezpečný kmen E. coli, ten nutně k životu potřebuje kyselinu diaminopimelovou, která se v lidském střevě nevyskytuje. Navíc má velmi fragilní buněčnou stěnu, takže je velmi citlivý k působení detergentů. Tímto způsobem je zajištěna ochrana lidstva před náhodně vzniklými nebezpečnými mikroorganismy. Není tím ale vyloučena možnost úmyslného zneužití genového inženýrství např. při výrobě biologických zbraní. Morální povinností všech vědců je ze všech sil bojovat proti možnosti zneužití genového inženýrství.

            Z hlediska etiky je asi nejjednodušší situace v praktickém využití genového inženýrství v lékařské diagnostice. V této oblasti je naopak zase řada problémů právních, které ve svých důsledcích jsou někdy také problémy etické. Týk se to např. udělování patentů. Nejsložitější etické otázky jsou spojené s genovou terapií u člověka. Postupy, které se při genové terapii používají, připomínají běžně zavedené lékařské metody, např. transplantace orgánů. Ve skutečnosti však představuje genová terapie zcela nový revoluční přístup k léčení dědičných onemocnění, protože se jedná o zásah do genetické podstaty člověka. Právě možnost řízených zásahů do genomu člověka vyvolala mnoho diskusí. Zajímavé je, že když se pro léčbu pacientů, jejichž buňky nejsou schopny produkovat hemoglobin, použije transplantace kostní dřeně zdravého sourozence, nevyvolá to žádné zásadní etické problémy. Jestliže se při léčbě použijí místo celých donorových buněk pouze izolované normální globinové geny, pak se jedná o genovou terapii, a musíme řešit řadu etických problémů.

            Často je diskutována otázka společenské přijatelnosti genetických zásahů do pohlavních buněk, tj. použití genové terapie v zárodečné linii. Naprostá většina vědců se přiklání k názoru, že v současné době je sociálně přijatelná pouze genová terapie u somatických buněk. Za eticky naprosto nepřípustné se považují všechny snahy o genetické „vylepšení“ zdravého člověka. Obavy ze zneužití vyvolávají také pokusy o transplantaci diploidních buněčných jader se žádoucím genotypem do enukleovaných vajíček, tzv. klonování organismů.