49.1

49. nádorová transformace buněk, typy nádorů

            Jako nádor se označuje soubor buněk tkáně, který nekontrolovatelně roste nezávisle na vlastním řízení organismu. Mezi příčiny nádorového růstu (kancerogeny) patří: fyzikální faktory (ionizující záření včetně UV), chemické faktory (aromatické aminy a azobarviva, těžké kovy), biologické faktory (viry), kouření, kvalita a množství výživy, nízká pohybová aktivita, alkohol.

            Molekulární podstata vzniku nádorů – součástí nádorové transformace buněk je mutace DNA. Dochází k ní účinkem různých výše zmíněných faktorů (fyzikálních, chemických, biologických, ale i hormonálních – poruchou hormonální regulace může docházet k dlouhodobé stimulaci tkáně). Onkogenní účinek má mutace, která zasáhne některý gen z protoonkogenů (stimulují růst), tumor supresorových genů (potlačují nádorový růst), mutátorových genů (oprava DNA). Na vzniku nádorů se mnohdy podílí genetická predispozice. Může jít o zděděnou defektní variantu některého z výše uvedených genů. Pravděpodobnost nádorové transformace roste s věkem v důsledku genomových změn souvisejících s buněčným stárnutím.

            Růst nádorových buněk je způsoben nekontrolovaným buněčným dělením a zmnožením jejich opotřebovatelnosti. Nádorové buňky mají také zvýšenou schopnost přežít. Pro nádorové buňky je charakteristické získání rezistence vůči apoptóze. U nádorového bujení je postižena především regulace přechodu G1-fáze do S-fáze. Charakteristickým znakem transformované buňky je pokračující dělení. Snižují se jejich požadavky na přítomnost hormonů a růstových faktorů přicházejících z vnějšku. Nádorová buňka má tendenci se vymknout fyziologickému mechanismu kontroly dělení buněk.

            Morfologický obraz – nádory jsou tvořeny proliferujícími nádorovými buňkami, pojivovou nenádorovou tkání a cévním systémem, jehož vznik samy stimulují. Často změněný tvar transformované buňky. maligní zvrat je spojený s mutacemi v DNA transformovaných buněk. Je utlumen supresivní vliv hormonů a buněčné dělení. Je narušena mezibuněčná komunikace a vztah nádorových buněk k sousedním buňkám. Porucha fixace nádorových buněk k pevnému buněčnému povrchu. U nádorových buněk nalézáme tzv. nádorové neoantigeny. Cytogenetickým vyšetřením nacházíme vysoký počet chromozomálních zlomů a četné chromozomální abnormality. Většinou diagnostika v pozdním věku jedince. Nádory vznikají následkem několika genetických změn v průběhu let. Charakteristickým rysem růstu maligního nádoru je jeho invazivní růst – schopnost prorůstat do okolní tkáně a schopnost metastazovat z primárního ložiska do jiných, vzdálených orgánů.

            Typy nádorů

Mezenchymální nádory – vznikají z mezenchymu. Nádory vaziva, cév, krevních buněk, tukových buněk a svalových buněk.

Epitelové nádory – nádory krycího, povrchového a žlázového epitelu.

Neuroektodermové nádory – původem z buněk neuroektodermového původu (nádory CNA, periferních nervů, melanocyty).

Benigní (nezhoubné) – jsou schopné se diferencovat v buňky morfologicky i funkčně podobné buňkám, z kterých benigní nádor vzniká. Nemají tendenci metastázovat – zakládat dceřiná ložiska, růst je omezený, ale může omezovat okolní tkáně. Jsou podobné původní tkáni, opouzdřené a ohraničené vazivem původní tkáně. Nositeli většinou nezpůsobuje závažné poruchy. Chirurgicky dobře odstranitelné. Nízký mitotický index, růst je pomalý (roky). Adenom (epitel žláz), chondrom (z chrupavky), lipom (z tukové tkáně).

Maligní (zhoubné) – má široké spektrum diferenciace – od primitivních buněk až po úplně zralé. Růstem ničí okolní tkáně, zakládá metastázy. Mikroskopickou strukturou je podobný nezralé tkáni. Obtížně se určuje jeho hranice. Vysoký mitotický index, rychlý růst, invazivní, závažně postihují hostitele a často vedou ke smrti. Karcinomy (epitel), sarkomy (pojivová tkáň), leukemie a lymfomy (bílé krvinky a jejich prekurzory)

            Grading – mikroskopické určení stupně diferencovanosti nádoru. Obvykle platí, že čím je nádor méně diferencovaný, tím je agresivnější, ale zároveň citlivější k léčbě. I – dobře diferencovaný, II – středně diferencovaný, III – málo diferencovaný, IV – nediferencovaný.