48. Farmakogenetika

48. Farmakogenetika

·      Součást ekogenetiky – otázka: Proč určitý faktor okolí vyvolá u různých jedinců stejné populace nestejnou odpověď – častou příčinou je genový polymorfismus

·      Studuje geneticky podmíněné rozdíly v odpovídavosti jedinců na léčiva, mutageny, kancerogeny,..

·      Sleduje dědičně podmíněnou variabilitu odpovědi organismu závislou na užívání klinicky významných léků

·      Variabilita odpovědí na podněty je podmíněna fyziologickými rozdíly – podmíněny geneticky à projev v metabolismu látek na buněčné úrovni, v jejich vstřebávání, v prostupnosti biomembrán, v interakci s receptory,..

Klasické farmakogenetické interakce

·      Hemolytická anémie – po podání např. acylpyrinu dochází k úbytku ČK – nedostatek glukóza-6-fosfátdehydrogenázy (G-6-P-D) – kódována genem na X chromozomu – účast na biotransformaci léků u zdravých lidí

·      Dlouhodobá zástava dechu při anestezii – pomalé odbourávání myorelaxans sukcinylcholinu pomocí butyrylcholinesterasy.

·      Periferní neuropatie v důsledku pomalé acetylace antituberkulotika isoniazidu (INH) recesivními homozygoty v genu pro N-acetyltransferasu. Teprve v devadesátých letech 20. století byly objasněny kauzální mutace genu N-acetyltransferázy 2 (NAT2). Recesivní homozygoti (50% populace) jsou pomalými inaktivátory INH.

Význam farmakogenetiky v medicíně

Grossmanová a Goldstein zmiňují následující oblasti jako ty, které mohou v současné praxi i v blízké budoucnosti nejvíce profitovat z výsledků farmakogenetických studií:

1. Léky s úzkým terapeutickým indexem (malým rozdílem mezi terapeutickou a toxickou dávkou) vyžadují přísnou a stálou optimalizaci dávkování, nejčastěji ve formě opakovaných měření – monitoring. Použití prediktivních genetických metod umožní časnou identifikaci jedinců se zvýšeným rizikem, což umožní lepší ochranu zdraví takto léčených osob a sníží náklady na léčbu nežádoucích účinků (warfarin, 6-merkaptopurin apod.).

2. U chronických onemocnění a u stavů, kde díky absenci prediktivních markerů efektivní a bezpečné léčby se v praxi postupuje metodou „pokusu a omylu“, naleznou bezesporu farmakogeneticky orientované přístupy k optimalizaci léčby své místo.

3. Plné začlenění farmakogenetických přístupů do procesu vývoje a výroby léčiv umožní využití i těch léčiv, které vykazují příznivý účinek v (geneticky) definovaných skupinách pacientů, ač tento benefit není zřejmý v celkové kohortě.