40.1

40. obecné zákonitosti monogenní dědičnosti u člověka – fenotypová manifestace alel, komplikace

            Majorgeny – geny velkého účinku mají obecně velký účinek na fenotyp. Vliv prostředí na jejich expresi je obvykle nevýznamný, nebo málo významný. Kódují tzv. kvalitativní znaky – tj. znaky kódované jedním nebo jen několika málo geny (barva očí, tvar ušního boltce, barva hrachových semen, struktura hemoglobinu).

            Dominance a recesivita

Dominance – úplná dominance je interakce mezi alelami téhož genu, kdy funkce jedné alely úplně převládá a u heterozygotů dominantní alela překrývá projev alternativní alely (recesivní). Fenotyp heterozygotů (Aa) je tedy podmíněn pouze dominantní alelou a je shodný s fenotypem dominantních homozygotů (AA). Autozomálně dominantní dědičnost, gonozomálně dominantní dědičnost.

Dominantní dědičnost – jedna alela nestačí na splnění funkce = haploinsuficience, produkt mutované alely interferuje s produktem normální alely, dojde k zesílení nebo zisku funkce.

Recesivita – pokud jde o geny lokalizované na autozomech, působení recesivní alely se ve fenotypu projeví pouze u recesivních homozygotů aa. V páru s úplně dominantní alelou (heterozygoti Aa) je projev recesivní alely skryt. Stejná situace platí u žen pro geny lokalizované na páru chromozomů X. Fenotypový projev recesivních alel na chromozomu X se u mužů realizuje v jedné dávce. Autozomálně recesivní dědičnost, gonozomálně recesivní dědičnost.

Neúplná dominance – neúplná dominance je charakteristická tím, že fenotyp heterozygotů je odlišný od fenotypu obou typů homozygotů. Neúplně dominantní alela potlačí jen z části projev recesivní alely. Obě alely se u heterozygotů podílejí na fenotypovém projevu, který nedosahuje projevu dominantní alely a je intenzivnější než projev alely recesivní. Kombinací odlišných alel u heterozygotů vzniká nová podoba znaku. 

Kodominance – vztah dvou odlišných alel jednoho genu, kdy se u heterozygota uplatňují ve fenotypu obě alely rovnocenně a paralelně. Oba odlišné rodičovské znaky jsou vzájemně nezávislé. Geny kódující AB0 systém.

            Komplikující faktory

Lokusová heterogenita – klinický obraz se může rozvinout v důsledku záměn v genech ležících na různých lokusech.

Alelická heterogenita – v jednotlivých genech může být přitom vícero mutací či polymorfismů.

Neúplná penetrance – u jedinců s určitým genotypem nacházíme odpovídající fenotypový projev jen u některých jedinců.

Pleiotropie – jeden gen ovlivňuje více fenotypových projevů.

Mitochondriální dědičnost – dědičnost vázaná na mitochondrie.

Uniparentální dizomie – přítomnost dvou homologních chromozomů, které pocházejí od jednoho rodiče.

Imprinting – jev, při němž míra exprese některého z genů závisí na rodiči.

Konsangvinita – pokrevní příbuznost.

Inbreeding – příbuzenské křížení (křížení mezi příbuznými).

            Monogenní dědičnost je typ dědičnosti podmíněné jedním genem.

            Autosomální dědičnost – tyto typy dědičnosti jsou podmíněné geny uloženými na autozomech (nepohlavních chromosomech). Na základě alelických interakcí rozlišujeme autosomálně recesivní a dominantní dědičnost.

            Gonozomální dědičnost – tyto typy dědičnosti jsou podmíněné geny uloženými na gonozomech (pohlavních chromozomech). Na základě alelických interakcí rozlišujeme gonozomální recesivní a dominantní dědičnost. Podle konkrétního pohlavního chromosomu rozlišujeme X- a Y-vázanou dědičnost.

            Mimojaderná dědičnost – týká se genů umístěných mimo jaderný genom buňky. V rámci genetiky člověka uvažujeme zejména mitochondriální dědičnost.