24. struktura lidského genomu, hlavní typy DNA
Struktura lidského genomu
Lidský genom je soubor veškeré DNA v lidské buňce.
V jádře je uložena převážná většina ve dvou kopiích. Uložen je na 46
chromozomech. Kdybychom veškerou genetickou informaci uloženou v jádře
chtěli přepsat do knih, vznikla by knihovna obsahující tisíc knih velikosti
Bible. Extrajaderný genom je u člověka pouze v mitochondriích.
Typy sekvencí
v lidském genomu
Geny – geny jsou úseky DNA
kódující buď protein, nebo některý z druhů RNA. Jsou samozřejmě
nejdůležitější částí lidského genomu, neboť obsahují informace esenciální pro
život organismu. Současné odhady celkového počtu lidských genů jsou méně než
25 000. Geny jako takové tvoří až jednu čtvrtinu genomu, ovšem velkou
většinu genů tvoří nepřekládané sekvence. Úseky kódující polypeptidy a RNA
tvoří pouze 1,5 % genomu. Některé geny jsou v haploidním genomu jen
v jedné kopii, naproti tomu mnoho genů se vyskytuje ve více kopiích – tzv.
genových rodinách. Tyto skupiny genů jsou tvořeny geny s podobnou
sekvencí, strukturou a funkcí.
Pseudogeny – někdy též genové
fragmenty, jsou zbytky genů, které během evoluce ztratily svůj význam. Jelikož
nekódují žádný znak, nahromadily se v nich během vývoje mnohé mutace
(neboť nepůsobil žádný selekční tlak proti mutacím). V některých případech
mohou svou podobností s původním genem komplikovat genetická vyšetření.
Repetitivní
sekvence
– jsou sekvence, které se v genomu opakují. Nekódují žádný znak.
Rozeznáváme několik základních typů.
Rozptýlené
repetitivní sekvence
– jednotlivě rozptýlené po celém genomu. Patří mezi ně například sekvence Alu,
která se opakuje v genomu asi 500 000x. Podobných sekvencí je celá
řada a tvoří nejméně 30 % lidského genomu. Jsou zdrojem nehomologních
rekombinací vedoucích k přestavbám genomu. Jejich množení je výsledkem
reverzní transkripce.
Tandemové
repetitivní sekvence
– sekvence, jejichž opakující se kopie jsou v genomu těsně vedle sebe
uspořádány. Podle délky se dělí na:
Makrosatelitní
sekvence
– opakující se jednotka je dlouhá desítky pb. Vyskytují se zejména v okolí
centromer.
Minisatelitní
sekvence
– dlouhé 5-30 pb. Paží sem i telomerické repetice (TTAGGG).
Mikrosatelitní
sekvence
– 2-4 pb dlouhé jednotky.
Opakování
jednoho nukleotidu (zejména A).
Hlavní typy DNA
Jaderná (chromozomální)
– z funkčního hlediska se jedná o DNA, která kóduje pořadí aminokyselin
v polypeptidu nebo některé RNA. DNA, která má funkci kontrolní a řídící.
Zvláštní typy DNA mají specifické funkce v chromosomech, např.
v oblasti centromery a telomer. DNA, o jejíž funkci zatím nic nevíme. U
eukaryot přibližně 60 % DNA tvoří jedinečné (nebo málo se opakující) sekvence –
patří sem například geny kódující polypeptidy nebo jim podobné nefunkční
pseudogeny. Dalšími zastoupenými jsou repetitivní sekvence. Dělíme je na sekvence
středně repetitivní (10-105/genom – např. geny pro rRNA a bílkoviny
typu histonů), sekvence vysoce repetitivní (106/genom).
Chromozomy – jaderný genom je
rozeset po 23 párech chromozomů, z toho jeden je představován pohlavními
chromozomy X a Y. Lidský karyotyp (tedy chromozomální výbava) se dá rozdělit do
sedmi skupin podle tvaru a velikosti chromozomů. A – 1, 2, 3 – velké,
metacentrické, B – 4, 5 – velké submetacentrické, C – 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, X
– střední submetacentrické, D – 13, 14, 15 – střední akrocentrické, E – 16, 17,
18 – krátké metacentrické, F – 19, 20 – krátké metacentrické, G – 21, 22, Y –
krátké akrocentrické.
Mitochondriální
– uspořádání genomu mitochondrií je odlišné od jaderného genomu eukaryotické
buňky, ovšem je podobné uspořádání genomu prokaryot. DNA má
v mitochondriích cirkulární uspořádání. V lidském genomu kóduje
celkem 37 genů – z toho 24 genů se podílí na proteosyntetickém aparátu
mitochondrií (2 pro rRNA, 22 tRNA). Zbývající se podílejí na enzymatické výbavě
mitochondrií. Informace je poměrně silně komprimována, neobsahuje introny. Mezi
další rozdíly patří, že má 4 triplety s rozdílným významem oproti těm
v jaderném genomu, existují také rozdíly v iniciaci a terminaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat